Pozdrav od Benedikta XVI.

Nevím, jestli to víte, ale měla jsem tu možnost na dnešní slavnostní svatováclavské mši svaté ve Staré Boleslavi předat spolu s Vláďou papeži Benediktu XVI. dary za mládež.

Hned na začátek bych chtěla splnit svou milou povinnost a vyřídit vám všem od Svatého otce pozdrav. Nevím, jestli jsem mu vše dobře rozuměla, neboť na nás mluvil německy a já od maturity a od setkání v Kolíně nad Rýnem němčinu úplně vypustila. Každopádně vám všem děkuje za dary, všechny vás zdraví a těší se na viděnou v Madridu. Dlouho jsem nevěděla, jak pozdrav vyřídit co nejvíce mladým, až pak mě napadla myšlenka využít už dlouhou dobu založeného a ještě nevyužitého blogu na Signálech.

Aby to nebylo tak krátké, tak napíšu ještě pár osobních myšlenek z této pro mě velmi důležité události. Už to ale nemusíte číst:-).

O tom, že bych se mohla setkat s papežem tváří v tvář jsem se dozvěděla už o prázdninách. Od začátku jsem se na to velmi těšila a modlila se za to. Asi jsem se připravovala více, než kdybych jela jako řadový poutník. Přesto jsem si to pořád moc neuvědomovala. Ale v sobotu, když papež už byl u nás v ČR, když jsem pozorovala slavnostní přenosy v televizi, zpravodajství plná jen této vzácné návštěvy, tak na mě dopadla zodpovědnost a velká tíha. Najednou mi připadalo slavnostní oblečení, které jsem měla mít na sobě málo slavnostní, účes, který jsem si chtěla vytvořit jednoduchý a nevyhovující, řešila jsem, jestli se mám namalovat, když se normálně moc nemaluju a začala jsem trochu vyšilovat;-). Asi se objevila tréma.. Naštěstí večer jsem se trochu uklidnila, řekla jsem si, že není zas tak důležité, jak budu vypadat, jestli tam zakopnu nebo mně vypadne dar z ruky, ale že je důležité předevšim to, s jakým úmyslem tam půjdu. Aby to byl úmysl co nejčistší, bez zájmu být středem pozornosti a touhy se zviditelnit, tak jsem se rozhodla, že ještě v neděli využiji možnosti svátosti smíření.

V neděli jsem ráno vyjela vlakem do Boleslavi.  Když jsem se tam ubytovala, my, co jsme měli v liturgii nějaký úkol, jsme se sešli na informační schůzce. Z ní jsem si kromě praktických informací odnesla hlavně také slova P. Vítka Zatloukala, abychom vše dělali opravdově. Kdo četl čtení, aby si uvědomoval, že čte Písmo svaté, ti co četli přímluvy, aby si uvědomovali, že přednáší prosby celé církve... a my co budeme děkovat, abychom opravdu projevovali vděčnost za všechny mladé.

Večer začali přijíždět do Staré Boleslavi známí, tak jsem byla plná radosti ze setkání. Po večerním programu jsem využila možnost svátosti smíření a šla co nejdřív spát, abych neměla ráno kruhy pod očima.

Ráno, jak jsem se probudila, hned jsem si uvědomila, co mě dneska čeká, poprosila jsem Pána, ať to vše dopadne dobře, upravila jsem se (díky Aničce jsem nakonec měla i slavnostní účes:-)) a hurá na louku, kde se měla uskutečnit mše svatá. Ráno jsme to ještě projeli na nečisto. Nebyla jsem vůbec nervózní, byla jsem v radostném očekávání.

I celou mši jsem krásně prožívala, děkovala Bohu za to, že všechno všem krásně vychází, že se nikdo nezakoktal, neškobrtl, nerozlil konvičky.. Po svatém příjímání jsme se šli připravit před hlavní pódium. Tam jsme stáli připravení pro mě dlouhých a nekonečných asi pět minut. Hlavou se mně honily různé myšlenky: "proč ještě čekáme, mám políbit papežovi prsten, Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi ke mně přišel. Proč když jsem tě přijímala, nebyla jsem tak nervózní jako teď, když jdu pozdravit Tvého zástupce? Ta knížka je docela těžká, snad jí udržím po celou dobu. Mně se ale klepou ruce, doufám, že nebudou dělat detailní záběr na knížku, jinak každý uvidí jak se třese. Přijď Duchu Svatý, hlavně pomoc Vláďovi, ať to zvládne říct."

A pak jsme vyšli po schodech nahoru. Bylo to krásné, stát tak blízko Svatého otce. Říkala jsem si, že ještěže je ten proslov tak dlouhý, že se mohu tak dlouho dívat do tak srdečné tváře. V duchu jsem celou dobu děkovala. Ať už Benediktovi, tak Bohu, že nám dal tak dobrého papeže. Zároveň jsem poslouchala Vláďu a modlila se, aby neměl okno.

Pak jsme přistoupili přímo ke Svatému otci. Opravdu mně to připadalo, jako bych mluvila s laskavým otcem. Velmi jsem toužila políbit prsten, jakožto symbol papežství. I to mi bylo dopřáno. Snažila jsem se soustředit na slova, která nám soukromě řekl. Řekl nám, ať pozdravujeme mladé. Pak jsme vstali, uklonili se a odešli. Ale to nebyl konec. Radost, která mě skrz toto krátké setkání prostoupila, trvá ještě teď,když to píšu a určitě na to budu dlouho vzpomínat.

Kamarádka mně říkala, že až tam budu klečet před Svatým otcem, tak ať jí tam vezmu v srdci s sebou. Snažila jsem tam vzít nejen ji, ale všechny mladé známé i neznámé a i ty starší.

Na závěr chci poděkovat všem, kdo se jakkoliv na setkání podíleli. Ať už aktivně v přípravě nebo aktivní účastí. Děkuji Bohu, že tyto sluncem prozářené dny byli prozářené také Sluncem, Ježíšem Kristem. Věřím, že skrze papežskou návštěvu zapálil mnoho srdcí a naplnil je vírou, nadějí a láskou.